Nedělejte si starosti ohledně vašich potíží v matematice. Můžu vás ujistit, že ty moje jsou ještě větší.
Albert Einstein v dopise středoškolačce Barbaře Lee Wilsonové 7. 1. 1943
Matematika je krásná: Co bylo pravda včera, je pravda i dnes.
Jaroslav Kurzweil při převzetí České hlavy v r. 2006
Ověřit hypotézu není složité. Stačí dokázat, že všechna čísla, která mají na začátku a na konci jedničku a mezi nimi sudý počet nul, jsou dělitelná jedenácti. Taková čísla mají tvar $a_k=10^{2k+1}+1$, kde $k$ je libovolné přirozené číslo. Důkaz provedeme matematickou indukcí (těm, kdo by se o matematické indukci chtěli dozvědět víc, doporučujeme brožurku Rudolfa Výborného Matematická indukce). Již víme, že číslo $a_1=1001=11\cdot91$ je dělitelné jedenácti. Víme-li, že pro nějaké $k\ge1$ je číslo $a_k=10^{2k+1}+1$ dělitelné jedenácti, pak pro $k+1$ máme $a_{k+1}=10^{2(k+1)+1}+1=10^{2k+3}+1=10^{2k+3}+1-a_k+a_k=10^{2k+3}+1-(10^{2k+1}+1)+a_k=10^{2k+1}(100-1)+a_k=10^{2k+1}\cdot99+a_k$, a protože obě čísla $99$, $a_k$ jsou dělitelná jedenácti, je jedenácti dělitelné i číslo $a_{k+1}$.
Je-li počet nul mezi jedničkami lichý, pak z rozdílu $10^{2k+2}+1-a_k=10^{2k+1}\cdot9$, který není dělitelný jedenácti, hned vidíme, že ani číslo $10^{2k+2}+1$ s lichým počtem nul nemůže být dělitelné jedenácti.